Hrad a zámek Branná

 

Celkový pohled na zámek a tvrz

   Vysoko nad údolím říčky Branné, na skalnatém ostrohu, který vybíhá od obce Branné (dříve Kolštejn) do údolí, ční dosud poměrně dobře zachované zbytky kolštejnského hradu. Na prvý pohled upoutá každého jeho vynikající strategická poloha, která mu umožňovala střežit původní cestu, vedoucí údolím z Moravy do Slezska. Od severu je hrad zakryt rozsáhlým objektem renesančního zámku, jednoho z nejvýše položených v českých zemí vůbec. Na rozdíl od gotického - horního hradu byl nazýván též středním a dolním hradem - zámkem.

   První zprávu o hradu máme v listině z 3. května 1325, která je na hradě přímo datována; v ní neblaze proslulý loupežný feudál Jan Wustehube daroval kamenickému klášteru v Kladsku za příkoří, která mu způsobil, část svého zboží - šlo o městečko Goldek (Staré Město p./Sn.) a devět vsí, prakticky o celé Staroměstsko. Zdá se, že Wustehubové se zmocnili tohoto původně zeměpanského zboží, lákajícího bohatstvím drahých kovů, někdy po vymření Přemyslovců v létech 1308-1310. Tehdy také si vystavěli při zemské stezce z Moravy do Slezska pod Ramzovským sedlem hrad Kolštejn. Zbytek tvrze

   Ve třicátých letech 14. století byl hrad již opět v zeměpanských rukách a král jej, patrně roku 1339, daroval mocnému českému rodu pánu z Lipého. Od nich někdy na sklonku 14. století, se Kolštejn dostal do rukou pánů z Valdštejna, jejichž erbovní lev přešel i do znaku městečka. Heník z Valdštejna, zvaný též Kolštejnský, hrál významnou, i když nepříliš čestnou roli za válek husitských: postupně střídal jednotlivé strany, od Zikmunda přes Pražany a Zikmunda Korybutuviče zpět k císaři Zikmundovi, v jehož službách byl při pokusu o přepadení Prahy v září 1427 zabit. Nedlouho po jeho smrti získali Kolštejn páni ze Zvole, za česko-uherských válek nejvýznamnější severomoravští spojenci uherského krále Matyáše a protivníci spojenců Jiřího z Poděbrad Tunklů z Brníčka. Je proto víc než pravděpodobné, že právě tehdy dostalo jejich kolštejnské sídlo svou konečnou podobu výtečně opevněného a stěží dobyvatelného středověkého hradu. Dosud je patrná jeho tehdejší dispozice: obvodní hradní zeď, zbytky hradního paláce na západní straně a velká věž na plošince nad údolím, později bohužel značně přestavěná.

   Pánové ze Zvole drželi kolštejnské panství do r.1568. Tehdy přešlo sňatkem na Jana st. Černčického z Kácova, který je již o osm let vložil do zemských desek Karlu st. ze Žerotína. Karel pak záhy na to odstoupil Kolštejn svému příbuznému, velkolosinskému Janu ml. ze Žerotína. Právě za obou Žerotínů byla zahájena na místě zrušeného příkopu starého hradu stavba První nádvoří nového sídla - renesančního zámku.  Ještě za Žerotínů byla dokončena stavba  středního zámku, tj.  původního trojkřídlového objektu, jehož arkádové nádvoří  navazovalo na jižní straně na hradbu gotického hradu, pravděpodobně  bylo již tehdy  postaveno i východní křídlo dolního zámku.

    V r. 1581 prodal Jan ml. ze Žerotína Kolštejn významnému slezskému  rodu pánů z  Vrbna. Ti ve stavbě zámku dále pokračovali. Nejprve  vedla stavbu u nás již zdomácnělá  italská huť, v 90. letech 16. století  pak pokračuje ve stavbě jiný stavební mistr,  vyškolený na německé renesanci. Pod jeho vedením byla dokončena stavba dolního  zámku, zejména vstupní věže a části západního křídla. V r. 1597 byla stavba asi z větší části dokončena, jak ukazuje nápis vstupního portálu ve věži. Drobnější práce však probíhaly dále, i za Hynka z Vrbna (držel Kolštejn v letech 1608-1614), jednoho z nejučenějších příslušníků moravské protestantské šlechty té doby, nevalného však hospodáře. Zejména kolštejnské panství, zatížené již předtím nákladnou zámeckou stavbou, ještě více zadlužil. Proto po jeho smrti prodali poručníci jeho nezletilého synka zámek s panstvím rytíři Hanušovi z Petřvaldu. Spolu s ním se objevil na zámku i další stavitel, vysloveně německo-holandského směru,   který   pokračoval v nedokončené výstavbě dolního zámku jeho východního i severního křídla. Stavba   však   zůstala již nedokončena, zejména nebyl uzavřen prostor prvního zámeckého dvora a torzem    zůstaly i dvorní arkády. K jejímu provizornímu dokončení došlo až po Bílé hoře.

     Hanuš Petřvaldský hrál významnou roli ve stavovském povstání: byl členem zemského  direktoria,   jedním ze zemskýchDruhé nádvoří soudců a komisařem pro prodej církevních statků. I když zemřel  ještě před bělohorskou porážkou, veškeré jeho statky byly zkonfiskovány a kolštejnské panství dostal jako  léno   koruny české kníže Karel z Liechtenštejna. To byl součastně konec slávy tohoto  vznosného   panského sídla. Ještě za třicetileté války, zejména v  její poslední fázi, hrála kolštejnská  pevnost   poměrně důležitou úlohu jako hlavní opěrný bod císařských vojsk. Proto byly rychle  dobudovány   zámecké fortifikace směrem k městečku: dnes již neexistující věž se vstupní branou v  místech   dnešní silnice, původně předsunutá před zámecký příkop (bývala zvána židovská, neboť  v  ní a u ní   mívali židé své kupecké stánky; při stavbě silnice v r.1876 byla stržena).

     Zámek měl také stálou, dost silnou císařskou posádku a byly sem narychlo před Švédy odvezeny   cenné věci z jiných lichtenštejnských sídel, především z Rudy nad Moravou. Na druhé straně však nadělala vojenská posádka na tomto krásném renesančním sídle hodně škod, které nebyly již nikdy zcela zahlazeny.

   Po třicetileté válce se stal zámek pouhým hospodářským sídlem správy panství, ovšem s postupující centralizací lichtenštejnského hospodářství v 18. a 19. století nezadržitelně klesal i význam zdejšího vrchnostenského úřadu. V křídle vpravo od věže byl umístěn knížecí pivovar (po roce 1850 byl zrušen a částečně demolován), a když v r.1866 byla spojena Zadní část zámku správa kolštejnského a rudského velkostatku, která se usídlila v Rudě n. Moravou, byly  rozsáhlé prostory zámku pronajímány k nejrůznějším účelům.

   Již v r.1850, po zrušení purkrabského úřadu, umístěného v předním  zámeckém  traktu, byla tato část zámku věnována knížetem  Liechtenštejnem obci, která zde  umístila školu. Větší část dalších  zámeckých prostor byla provizorně upravena na  nájemní byty, z  bývalého rytířského sálu se stala tělocvična a divadelní sál místního  německého křesťanskosociálního spolku. Teprve počátkem 50. let byly cenné  renesanční interiéry, zejména řada sálů s původní štukovou výzdobou, opět obnoveny v  plné kráse, když byly vybourány vezděné příčky, které tyto historické prostory znehodnocovaly.

   Krutou daň zaplatil zámek také ničivému živlu - ohni. Poprvé kolem roku 1770, kdy padlo za oběť plamenům zastřešení krásné arkádové věže; poškozený ochoz byl provizorně zakryt novou mansardovou střechou. Ještě zhoubnější byl požár z 25. března 1926, způsobený neopatrností zámeckých nájemníků; ten těžce poškodil celý zámecký objekt , arkády věžního ochozu byly narušeny tak vážně, že musely být zbourány. Kníže Liechtenštein DL sice největší škody nouzově opravit, zámek však obratem prodal třem majitelům: místním křesťanským spolkům, německému svazu křesťanské mládeže olomoucké diecéze a obci, která tu zřídila prázdninovou osadu pro děti brněnských Němců. Místními občany byly sice podnikány sbírky na obnovu zámku, avšak bez patřičného finančního výsledku. Za mobilizace v roce 1938 byl zámek dočasně proměněn v kasárna československé armády, po mnichovském diktátu pak jej jako celek převzala obec.

   Po osvobození v roce 1945 zůstal zámek z větší části prázdný, obec neměla na jeho využití vážný zájem a hlavně potřebné finanční prostředky. V roce 1965 byla sepnuta vstupní, tzv. Černá věž, která po léta hrozila sesutím. V roce 1971 byla zahájena stavba příjezdové silnice ze západní strany zámku.

   Původně mělo dojít k obnově arkád, sgrafitových omítek (stejná omítka se nachází i na fojtství) a některých částí interiéru, ale byla provedena jen injektáž k zamezení zboření některých zdí. V součastné době probíhá rekonstrukce mostu a byly zde odkryty zbytky vstupní věže. Provádí se také oprava nádvoří.

Prohlídka zámku a hradu - zahrnuje renesanční zámecké budovy dolního a středního hraduVstupní věž (rozsáhlé prostory s původní štukovou výzdobou a fragmenty nástěnných maleb) a zříceninu gotického horního hradu s nádhernými výhledy do okolí. V průběhu sezóny jsou pořádány výstavy soudobého umění a další kulturní akce.

Návštěvní doba :
duben až červen: so, ne                      9 - 17 hod.
červenec a srpen:út - ne                    9 - 17 hod.
září a říjen:so, ne                                9 - 17 hod.

V součastné době se provádí rekonstrukce, proto je hrad nepřístupný. Až bude znovu otevřen budeme vás informovat. Děkujeme za pochopení.